Neděle, půl deváté večer. U stolu sedí dvanáctiletý školák nad prázdným čtenářským deníkem a kniha, o které má psát, leží nepřečtená na poličce. Nebo jinak: vy sami si Petiškovy báje pamatujete z dětství, Prométhea a Ikara máte v hlavě, ale ze zbytku vám zůstala mlha. Internet nabízí hotové rozbory, jenže jeden tvrdí, že příběhů je 25, druhý, že 26, a třetí je vlastně text jiného autora.
Tady je kniha po pořádku: všech 26 příběhů, kdo v nich vystupuje, jak ji do deníku rozebrat a na čem se chybuje nejčastěji.
Jedno přiznání rovnou. Petiškovu knihu jsme při psaní neměli v ruce. Pořadí kapitol máme z katalogu Národní knihovny a ze skenů obsahů jednotlivých vydání, děj z několika převyprávění knihy. Drobnosti, u kterých si nejsme jistí, jsou v textu označené a patří do deníku až poté, co je ověříte ve svém vydání.
Kolik má kniha příběhů a kdo ji napsal
Knihu Staré řecké báje a pověsti napsal Eduard Petiška (1924–1987) a poprvé vyšla v roce 1958. Dnešní vydání mají 26 příběhů od Prométhea po Odysseovy cesty a k nim závěrečné vyprávění. První vydání jich mělo 25, Meleagros přibyl až při rozšíření v roce 1964.
Petiška tu neskládal vlastní příběhy. Je to převyprávění antických mýtů pro mladé čtenáře, v katalogu Národní knihovny stojí „podle dochovaných antických textů“. Které konkrétní autory použil, katalog neříká, a tak to nebudeme hádat ani my. Slovník české literatury po roce 1945 knihu řadí mezi Petiškova zpracování pro mládež, kterými dětem zprostředkoval kulturní dědictví. Je to ten Petiška, který napsal Jak krtek ke kalhotkám přišel (1960).
Obsah všech 26 příběhů
Kniha není rozdělená na části ani cykly. Obsah je jeden dlouhý seznam kapitol a každá kapitola je samostatný příběh. Pořadí níž odpovídá novějším vydáním (Albatros 1986, Ottovo 2006, Euromedia 2019, Dobrovský 2024). Ve vydáních z let 1958 až 1964 a v Argu 2017 jsou Pelops a Nioba prohozené, takže když dítěti vyjde jako devátý příběh Pelops místo Nioby, má prostě jiné vydání. Jména píšeme podle vydání Albatrosu z roku 1986 (Prométheus, Iásón, Médea). Jiná vydání, včetně těch nejnovějších, mají často Prometheus, Iason nebo Jason a Medea, Herakles, Theseus, Euromedia třeba i Bellerofont a Filemon a Baucida.
1. Prométheus
Titán Prométheus ulepí z hlíny a vody prvního člověka a naučí lidi řemeslům. Při první oběti přelstí Dia, který si vybere kosti obalené tukem. Zeus se naštve, vezme lidem oheň a Prométheus ho ukradne zpátky. Lidé za to dostanou Pandoru se schránkou plnou neštěstí (na dně zůstane naděje), Prométheus skálu na Kavkaze, kde mu orel klove játra, dokud ho neosvobodí Hérakles. Aby se Diův trest nezrušil úplně, nosí pak Prométheus železný prsten s kamínkem z té skály. Ke skále tak zůstane připoutaný navěky, aspoň trochu.
2. Potopa
Zeus chodí mezi lidi v lidské podobě, aby zjistil, jak jsou zkažení. Arkadský král Lykáón mu předloží maso zabitého člověka a Zeus ho promění ve vlka. Potom pošle potopu, kterou přežijí jen spravedliví Deukalión a Pyrrha. Podle rady bohyně Themis házejí za sebe „kosti velké matky“, tedy kameny, a z nich vznikají noví lidé.
3. Faethón
Faethónovi kamarádi nevěří, že je synem boha Slunce. Hélios mu na důkaz slíbí splnit libovolné přání a Faethón chce řídit sluneční vůz. Koně ho neposlechnou, země začne hořet a moře se vařit, dokud Zeus chlapce nesrazí bleskem. Kdo někdy chtěl řídit dřív, než mohl, ten pocit zná.
4. Orfeus
Pěvec Orfeus okouzlí zpěvem lidi, zvířata i kameny. Když jeho ženu, vílu Eurydiku, uštkne had, sestoupí za ní do podsvětí a písní obměkčí Kerbera, Charóna i Háda s Persefonou. Smí si ji odvést, jen se cestou nesmí ohlédnout. Ohlédne se a Eurydika mu zmizí. Orfeus později zahyne rukou bakchantek, Dionýsových ctitelek.
5. Založení Théb
Zeus v podobě býka unese Európu a její bratr Kadmos ji jde hledat. Delfská věštírna mu poradí, ať hledání nechá a založí město tam, kde si lehne kráva, kterou bude následovat. Draka, který pobije jeho druhy, Kadmos zabije. Na radu Athény zaseje dračí zuby, vyrostlí bojovníci se pobijí až na pět a s těmi Kadmos Théby postaví.
6. Pentheus
Thébský král Pentheus, Kadmův vnuk, nesnáší Dionýsův kult. Dá zajmout Dionýsova služebníka, jenže ten mu z vězení záhadně zmizí. Když se k Dionýsovi přidá i Pentheova matka, král se proti Dionýsovým ctitelům vypraví sám a zahyne. Jak přesně a jaký podíl na tom má jeho matka, si ověřte v knize.
7. Midas
Král Midas pohostí Dionýsova druha Siléna a za odměnu si přeje, aby se vše, čeho se dotkne, měnilo ve zlato. Skoro umře hlady a daru se zbaví koupelí v řece Paktólu. Později při hudebním souboji Pana s Apollónem zpochybní výrok bohů a Apollón mu nechá narůst oslí uši. Holič tajemství zašeptá do jámy, vyroste tam rákosí a to ho prozradí.
8. Tantalos
Král Tantalos zkouší, jestli bohové opravdu všechno vědí. Schová u sebe zlatou sošku psa ukradenou z Diova chrámu a zapírá, že ji má. Nakonec bohům na hostině předloží maso vlastního syna Pelopa. Bohové chlapce oživí a Tantala odsoudí k trápení v podsvětí: stojí ve vodě a nenapije se, ovoce se mu vzdaluje a nad hlavou mu visí balvan.
9. Nioba
Tantalova dcera Nioba, thébská královna, se chlubí čtrnácti dětmi před bohyní Létó, která jich má jen dvě. Jsou to Apollón a Artemis a za urážku matky zabijí všech čtrnáct Niobiných dětí. Její muž Amfíón se zabije a Nioba zkamení ve skálu, z níž stále tečou slzy. Dost temný příběh, rodiče s mladšími dětmi si ho radši přečtou předem.
10. Pelops
Pelops dorazí ke králi Oinomaovi, který v závodě vozů zabíjí nápadníky své dcery Hippodameie. S Poseidónovými koňmi vyhraje a král se při nehodě zabije. Pelops dostane Hippodameiu a zemi, která se po něm jmenuje Peloponés. Vozataj, který se chlubí, že královi vůz poškodil, chce odměnu, jenže Pelops ho shodí do moře a vozataj ještě stihne proklít jeho rod.
11. O zlatém rounu
Zlá macecha se chce zbavit králových dětí Frixa a Hellé. Nechá upražit osivo, aby se neurodilo, a podvrhne věštbu, že děti je třeba obětovat. Zachrání je zlatý beran, Hellé cestou spadne do moře a Frixos doletí do Kolchidy ke králi Aiétovi. Rouno tam visí v háji pod dohledem strážce, kterého vyčaruje králova dcera Médea, a podle věštby by jeho ztráta přinesla králově rodu neštěstí.
12. Iásón a Médea
Pelias sebral trůn Iásónovu otci, a když Iásón dospěje, slíbí mu vládu výměnou za zlaté rouno. Iásón vypluje s Argonauty na lodi Argó. V Kolchidě musí zapřáhnout ohnivé býky, zasít dračí zuby a porazit vyrostlé bojovníky, což zvládne díky čarodějce Médee, které slíbí věrnost. Později ji opustí kvůli jiné nevěstě a Médea nevěstu zahubí a zmizí. Jestli Médea u Petišky zabije i své děti, si ověřte v knize.
13. Hérakles
Hérakles je syn Dia a Alkmény, Héra ho pronásleduje a pro krále Eurysthea musí vykonat dvanáct prací. Mezi nimi bývají nemejský lev, lernská hydra, Augiášův chlév, jablka Hesperidek a přivedení Kerbera. Které z nich Petiška vypráví a v jakém pořadí, si ověřte v knize. Podle obsahu zvukové dramatizace (Supraphon 2011) kniha nejspíš sahá i ke krvi kentaura Nessa a Héraklově nesmrtelnosti. Pozor na jedno: Hérakles je v knize jedna kapitola, ne dvanáct. Všechny práce jsou uvnitř ní.
14. Perseus
Akrisios se bojí věštby, že ho zabije vnuk, a zavře dceru Danaé. Zeus s ní přesto zplodí Persea a děd pošle matku s dítětem v truhle na moře. Král ostrova, kde přistanou, pošle Persea pro hlavu Medúsy, jejíž pohled mění v kámen. Perseus s výbavou od bohů a nymf Medúse setne hlavu, cestou zachrání Andromedu před mořskou obludou a krále promění v kámen. Při hrách nešťastně zasáhne diskem starce, svého děda.
15. Daidalos a Ikaros
Athénský umělec Daidalos ze závisti shodí z hradeb nadaného synovce Tala a Athéna chlapce promění v ptáka. Daidalos uteče se synem Ikarem na Krétu a králi Mínóovi postaví labyrint pro Mínótaura. Když se chce vrátit, slepí voskem křídla. Ikaros letí příliš vysoko, vosk povolí a chlapec se utopí.
16. Théseus
Théseus vyzvedne zpod balvanu otcův meč a střevíce a cestou do Athén pobije lupiče. V Athénách se dobrovolně přihlásí mezi mladé lidi, které město posílá na Krétu jako oběť Mínótaurovi. Ariadna mu dá klubko nití, Théseus netvora zabije a z labyrintu vyjde po niti. Cestou zpátky zapomenou vyměnit černé plachty za bílé a otec Aigeus se vrhne do moře.
17. Sisyfos
Zakladatel Korintu Sisyfos prozradí říčnímu bohu Asópovi, kde se skrývá Zeus, a dostane za to pramen na hradě. Když si pro něj Zeus pošle Smrt, Sisyfos ji spoutá, takže lidé přestanou umírat, dokud ji nevysvobodí Arés. Ani v podsvětí se nevzdá a vymámí si návrat na zem. Nakonec musí věčně valit do kopce balvan, který se pokaždé skutálí zpátky.
18. Bellerofontes
Sisyfův vnuk Bellerofontés najde útočiště u krále Proita, jenže ho královna křivě obviní. Proitos ho pošle k Iobatovi s tabulkou, na které stojí, že ho má zabít. Ten ho místo toho vyšle na Chiméru. S pomocí Athény a okřídleného Pégasa ji Bellerofontés zabije, dostane královu dceru a trůn. Pak se chce na Pégasovi dostat na Olymp, kůň ho shodí a Bellerofontés dožije jako samotář.
19. Meleagros
Právě tenhle příběh v prvním vydání z roku 1958 chyběl, do knihy přibyl v roce 1964. Sudičky určí, že kalydónský princ Meleagros zemře, až dohoří poleno v krbu, a jeho matka Althaia poleno vytáhne z ohně a schová. Bohyně Artemis, na kterou se zapomnělo při díkůvzdání, pošle na Kalydón divokého kance. Na lov se sejdou hrdinové, mezi nimi Iásón a Théseus, a s nimi lovkyně Atalanta. Kance zraní první ona, skolí ho Meleagros a kůži jí věnuje. Ve sporu pak zabije matčina bratra a Althaia poleno spálí.
20. Oidipus a Antigona
Thébský král Láios nechá novorozeného syna odnést do hor kvůli věštbě a chlapce vychová korintský král. Oidipus pak na cestě zabije neznámého starce (Láia), rozluští hádanku Sfingy, stane se thébským králem a vezme si vdovu Iokasté, svou matku. Při moru pravdu odhalí věštec Teiresiás, Iokasté se oběsí a Oidipus se oslepí a odejde do vyhnanství s Antigonou. Jeho synové se v souboji o trůn navzájem zabijí a Antigona proti zákazu krále Kreónta pohřbí bratra, za což má zemřít.
21. Filemon a Baucis
Zeus a Hermés putují v přestrojení a pohostinství jim poskytnou jen chudí staří manželé Filemon a Baucis. Bohové jim chatrč promění v chrám a splní přání. Po smrti z manželů vyrostou dub a lípa, které se dotýkají větvemi. Po všech těch hrdinech a trestech je to konečně příběh, který končí dobře.
22. Erós a Psýché
Afrodita žárlí na krásu princezny Psýché a pošle syna Eróta, aby ji potrestal. Erós se do ní ale zamiluje. Psýché s ním žije v paláci, jen ho nesmí spatřit, ale poštvaná sestrami si na něj posvítí a Erós zmizí. Psýché splní Afroditiny těžké úkoly a nakonec ji Zeus na svatbě na Olympu učiní nesmrtelnou.
23. Gýges a prsten
Pastýř Gýges najde v jeskyni u mrtvého prsten, který dělá nositele neviditelným. Petiškův Gýges ho nezneužije. Odhaluje zloděje, stane se rádcem krále Kandaula a po králově zavraždění vypátrá vraha. Pak se ožení s královnou a vládne spravedlivě. Pozor, jde o Petiškovu verzi. Příběh o prstenu zná Platón a u něj pastýř díky neviditelnosti krále zabije a sám usedne na trůn. Hérodotos prsten vůbec nemá, jeho Gýges je králův strážce a krále zabije na přání královny.
24. Trojská válka
Paris, odložený kvůli věštbě, vyroste u pastýřů, rozsoudí spor bohyň ve prospěch Afrodity, vrátí se do Tróje a pak odpluje do Sparty, kde unese Meneláovi jeho ženu Helenu. Řecká výprava s Agamemnónem, Meneláem, Odysseem, Achilleem a Patroklem Tróju obléhá. Achilleus se pohádá s Agamemnónem, Hektór zabije Patrokla, Achilleus Hektora a sám padne zasažen do paty. Město nakonec padne díky Odysseově lsti s dřevěným koněm.
25. Orestes
Agamemnóna po návratu z Tróje zabije jeho žena Klytaimnéstra s milencem Aigisthem. Élektra ukryje malého bratra Oresta, ten se po letech vrátí a otce pomstí. Pronásledují ho Erínye. Věštba mu uloží přinést sochu Artemidy z Tauridy, kde mají cizince obětovat, jenže tamní kněžkou je jeho sestra Ífigeneia a spolu uprchnou.
26. Odysseovy cesty
Odysseus se vrací z Tróje na Ithaku. Kyklopa Polyféma oslepí a uteče mu, čímž si znepřátelí Poseidóna. Dál projde zemí Laistrygonů, pobude u kouzelnice Kirké, sestoupí do podsvětí a propluje kolem Sirén, Skylly a Charybdy. Na Ithace ho Athéna promění v žebráka, s pastýřem a synem Télemachem připraví pomstu a v Penelopině zkoušce s lukem a dvanácti sekerami uspěje jako jediný a pobije nápadníky. Jestli Petiška vypráví i o Aiolovi, Kalypsó a Faiácích, si ověřte ve své knize.
Odysseus má na webu vlastní článek: Odysseus a Ithaka. A pokud vás po knize láká i film, máme článek o tom, kde se natáčela Nolanova Odyssea.
Poslední příběh bez konce
Za 26 příběhy následuje závěrečné vyprávění. V prvním vydání se jmenovalo „Poslední příběh, který není ani bájí ani pověstí“. Podle ukázky citované v jednom školním referátu vypravěč čtenáře zve do dnešního Řecka a do starověkého divadla. Celý text jsme nečetli, o čem přesně je, ověřte v knize.
Kdo je kdo: hlavní postavy
V tabulce jsou jen hlavní postavy, ostatních je v knize víc. Příběhy na sebe navíc navazují. Hérakles osvobodí Prométhea, Tantalos je otec Nioby i Pelopa, Kadmos založí Théby, kde se pak odehrává příběh Penthea i Oidipa, a Sisyfos je dědeček Bellerofonta.
| Postava | Kdo to je | Příběh |
|---|---|---|
| Zeus | nejvyšší z bohů, vystupuje v řadě příběhů | Prométheus, Potopa, Filemon a Baucis a další |
| Prométheus | titán, který vytvoří člověka a ukradne oheň | Prométheus |
| Orfeus | pěvec, který si jde pro mrtvou ženu do podsvětí | Orfeus |
| Kadmos | zakladatel Théb, který zabije draka | Založení Théb |
| Dionýsos | bůh, jehož kult nesnáší Pentheus | Pentheus, Midas |
| Midas | král, který si přeje všechno měnit ve zlato | Midas |
| Tantalos | král, který pohostí bohy vlastním synem | Tantalos |
| Nioba | královna, která se chlubí dětmi | Nioba |
| Pelops | Tantalův syn, vítěz závodu vozů | Pelops |
| Iásón | vůdce Argonautů, který získá zlaté rouno | Iásón a Médea, Meleagros |
| Médea | čarodějka z Kolchidy, Iásónova pomocnice | O zlatém rounu, Iásón a Médea |
| Hérakles | Diův syn, který vykoná dvanáct prací | Hérakles |
| Perseus | hrdina, který setne hlavu Medúse | Perseus |
| Daidalos a Ikaros | umělec a jeho syn, který uletí příliš vysoko | Daidalos a Ikaros |
| Théseus | hrdina, který zabije Mínótaura | Théseus |
| Ariadna | Mínóova dcera, která dá Théseovi klubko nití | Théseus |
| Sisyfos | korintský král, trest valení balvanu | Sisyfos |
| Bellerofontés | hrdina na okřídleném koni Pégasovi | Bellerofontes |
| Meleagros | kalydónský princ, jehož život závisí na polenu | Meleagros |
| Oidipus | thébský král, který nevědomky splní věštbu | Oidipus a Antigona |
| Antigona | Oidipova dcera, která pohřbí bratra proti zákazu | Oidipus a Antigona |
| Psýché a Erós | princezna a syn Afrodity | Erós a Psýché |
| Paris a Helena | trojský princ a Meneláova žena, kterou unese | Trojská válka |
| Achilleus | řecký bojovník, zasažený do paty | Trojská válka |
| Orestés | Agamemnónův syn, který pomstí otce | Orestes |
| Odysseus | lstivý hrdina na cestě domů na Ithaku | Odysseovy cesty |
| Penelopa a Télemachos | Odysseova žena a syn | Odysseovy cesty |
Rozbor do čtenářského deníku
Co do deníku, když učitel chce „rozbor“. Řádek označený jako náš pohled je výklad, ne fakt z knihy, a dítě ho může napsat svými slovy a jinak.
| Položka | Co napsat |
|---|---|
| Autor | Eduard Petiška (1924–1987), prozaik a básník, autor knih pro děti |
| Literární druh | epika |
| Literární forma | próza |
| Žánr | báje a pověsti, přesněji převyprávění antických mýtů pro mládež |
| Téma | řecká mytologie: bohové, hrdinové a jejich činy a tresty |
| Kompozice | 26 samostatných uzavřených příběhů a závěrečné vyprávění, bez dělení na části. Příběhy jsou seřazené zhruba od stvoření člověka a potopy po Odysseův návrat z trojské války a propojují se postavami a rody (Tantalos, Théby, Sisyfos) |
| Vypravěč | obvykle se uvádí er-forma, vševědoucí vypravěč, ověřte si na ukázce z vlastního vydání (závěr se podle jednoho školního referátu obrací ke čtenáři) |
| Místo a čas | starověké Řecko a svět mýtů: Olymp, podsvětí, Théby, Kréta, Kolchida, Trója, Ithaka. Mýtický dávnověk |
| Hlavní myšlenka (náš pohled) | pýcha a vzdor bohům se trestají (Faethón, Tantalos, Nioba, Midas, Bellerofontés), neposlušnost končí špatně (Ikaros), statečnost a důvtip vítězí (Perseus, Théseus, Odysseus), pohostinnost a věrnost se odměňují (Filemon a Baucis) |
| Jazyk a styl | kniha je určená mládeži. Do deníku se hodí styl doložit jednou krátkou ukázkou z vlastního vydání |
Báje, nebo pověst?
Báje (mýtus) je tradované vyprávění o bozích a počátcích světa, které svět vysvětluje. Pověst je vyprávění, jehož jádro je v údajně skutečných místech, lidech a době a kterému věřili vypravěč i posluchači. Kniha má v názvu obojí, a tak se do deníku píše „báje a pověsti“. Podle nás v ní převládají mýty o bozích a hrdinech, třeba Prométheus nebo Orfeus. Blíž pověsti jsou příběhy o rodech a místech, třeba Založení Théb nebo Trojská válka.
Jak s deníkem pomoct a nenechat dítě opsat
Dítě nemusí vypsat všech 26 příběhů. Pokud zadání neříká jinak, je rozumný základ tři až pět příběhů, které si samo vybere, a každý vlastními slovy ve dvou až třech větách. Nejlepší pomoc je zeptat se, který z příběhů se mu líbil nejvíc, a proč. Z té odpovědi se napíše hodnocení, které nikdo neopíše z internetu. A jestli dítě kniha nebaví, existuje i zvuková dramatizace od Supraphonu (2011, 5 CD), jenže je to výběr, ne celá kniha, a do deníku z ní příběhy nevybírejte.
Vydání a ilustrátoři
Databáze knih eviduje 24 českých vydání, Národní knihovna 18 tištěných a jednu audioknihu. Od roku 1964 mají všechna vydání stejných 26 kapitol. Liší se ilustrace, pravopis jmen, některé názvy kapitol a pořadí Pelopa a Nioby.
| Rok | Nakladatelství | Ilustrace | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 1958 | SNDK, Praha | Václav Fiala | 1. vydání, 25 příběhů |
| 1961 | SNDK | Václav Fiala | 2. vydání, 25 příběhů |
| 1964 | SNDK | Zdeněk Sklenář | 3. rozšířené vydání, přibyl Meleagros, 26 příběhů |
| 1969–2005 | Albatros | Z. Sklenář (do 1996), Lucie Dvořáková (1999–2005) | 4. až 13. vydání |
| 2006 | Ottovo nakladatelství | Václav Fiala | 14. a 15. vydání, se slovníčkem, kapitoly „Gýges“ a „Trója“ |
| 2017 | Argo | Zdeněk Sklenář | s rejstříkem a přehledem postav |
| 2019 | Euromedia (Pikola) | Lucie Dvořáková | 17. vydání |
| 2024 | Dobrovský | barevné ilustrace, jméno ilustrátora v katalogu chybí |
Pro rodiče z toho plyne jedno: u vydání od roku 1964 sedí všech 26 kapitol, takže vybírejte podle toho, co se dítěti líbí a co je právě k dostání. Slovníček (Ottovo 2006) a přehled postav (Argo 2017) se hodí ke čtenářskému deníku. Aktuální dostupnost a ceny se mění, ověřte v obchodě nebo v knihovně.
Na čem se v deníku nejčastěji chybuje
Počet příběhů. Jeden hotový rozbor na internetu tvrdí, že jich je 25. To platí pro první vydání z roku 1958 a pro vydání z roku 1961. Dnešní kniha jich má 26, protože od roku 1964 je v ní navíc Meleagros.
Rok vydání. Heslo o knize na české Wikipedii uvádí jako první vydání rok 1961. Katalog Národní knihovny, Slovník české literatury, Databáze knih i heslo o Petiškovi na téže Wikipedii ale uvádějí 1958, rok 1961 je druhé vydání.
Pořadí příběhů. Nioba a Pelops jsou v různých vydáních v jiném pořadí. Kdo má knihu z roku 2006, má pak jiné číslování kapitol než spolužák s Argem.
Jména a názvy kapitol. Každé vydání píše jména trochu jinak. Albatros 1986 a Ottovo 2006 mají Prométheus, Iásón a Médea. První vydání i nejnovější vydání (Argo, Euromedia, Dobrovský) mají Prometheus a Iason, případně Jason, a většinou Medea. Ottovo vydání z roku 2006 má kapitoly „Gýges“ a „Trója“, Euromedia 2019 „Bellerofont“ a „Filemon a Baucida“. Učitel, který zná jiné vydání, se pak nad deníkem může zbytečně zarazit.
Petiškova verze, nebo antika. Petiška převyprávěl mýty a občas si je upravil. Gýges je u něj poctivý rádce, který se ožení s královnou, zatímco u Platóna i u Hérodota krále sám zabije. Do deníku patří to, co je v knize, ne to, co dítě našlo jinde.
Hotové referáty plné chyb. V jednom internetovém rozboru je mezi dvanácti pracemi Hérakla „osvobození Prométhea“ a v dalším Hérakles vůbec chybí. Nejdivnější je, že pod Petišku někdo zařadil i text o Prométheovi od jiného autora (Jaroslav Niňaj), jehož děj s Petiškovou knihou nemá nic společného. Kdo z něj opíše, napíše děj, který v knize nikdy nebyl.
Než začnete psát, otevřete obsah své knihy, spočítejte kapitoly a podívejte se, jestli tam je Meleagros. Tím poznáte, jestli máte vydání před rokem 1964, nebo po něm.
Kde se dají místa z bájí navštívit
Ithaka, Kréta nebo Théby nejsou jen v knize, dají se navštívit. Přehled míst je v článku o řeckých bájích a pověstech.
Časté otázky
Kolik příběhů má kniha Staré řecké báje a pověsti?
Dnešní vydání mají 26 příběhů a závěrečné vyprávění „Poslední příběh bez konce“. První vydání z roku 1958 a druhé z roku 1961 jich měla 25. Příběh o Meleagrovi přibyl až při rozšíření v roce 1964, proto se v různých rozborech počty liší.
Kdo napsal Staré řecké báje a pověsti a kdy vyšly?
Napsal je Eduard Petiška (1924–1987). První vydání vyšlo v roce 1958 ve Státním nakladatelství dětské knihy s ilustracemi Václava Fialy. Petiška antické mýty převyprávěl pro mládež, takže jde o adaptaci, ne o jeho vlastní příběhy. Později knihu vydala další nakladatelství, třeba Albatros, Argo nebo Euromedia.
Jaký je literární druh a žánr Starých řeckých bájí a pověstí?
Literární druh je epika, forma próza. Žánr se do deníku píše „báje a pověsti“, přesněji jde o převyprávění antických mýtů pro mládež. Národní knihovna knihu vede jako mýty, pověsti a publikaci pro děti.
Jaký je rozdíl mezi bájí a pověstí?
Báje je vyprávění o bozích a počátcích světa, které svět vysvětluje. Pověst má jádro v údajně skutečných místech, lidech a době a vypravěč i posluchači jí věří. Petiškova kniha má v názvu obojí, podle nás v ní převládají mýty o bozích a hrdinech.
Které vydání knihy koupit?
Všechna vydání od roku 1964 mají stejných 26 kapitol, liší se ilustrace, pravopis jmen, některé názvy kapitol a pořadí Pelopa a Nioby. Hledejte vydání s 26 příběhy, kde je v obsahu Meleagros. Slovníček má Ottovo vydání z roku 2006, přehled postav Argo z roku 2017. Doporučený věk se v záznamech Národní knihovny liší: první vydání bylo pro čtenáře od 11 let, Albatros v roce 1986 od 8 let, Euromedia 2019 od 9 let.
Existuje audiokniha Staré řecké báje a pověsti?
Supraphon vydal v roce 2011 audioknihu na pěti CD. Je to dramatizovaný výběr, ne celá kniha, takže některé příběhy v ní chybí. Pro deník proto čtěte knihu, zvukovou verzi berte jako doplněk.
